Elektrošrot zahrnuje amortizační odpady elektrotechnického a elektronického průmyslu a některé výrobky dalších průmyslových odvětví. Jeho součástí jsou odpady z výroby elektrických a elektronických prvků, uzlů, částí zařízení, ale i  velkých ucelených komplexů. Jedná se o materiál značně různorodých rozměrů (od nejmenších velikostí řádově několika mm po velikost 2*3 m i více) i materiálového složení ( většinou to jsou polymetalické suroviny ve spojení s nekovy, plasty, sklem apod.). Právě tato různorodost je hlavním problémem při členění tohoto šrotu z hlediska sběrových možností i vhodného technologického zpracování a recyklace užitkových složek, které jsou v něm obsaženy.

      Pro výrobu elektrických a elektronických dílů a zařízení, případně pro jejich části se používá velké množství hliníku, mědi a měděných slitin, cínu ,oceli a litiny, vysokotavitelných kovů, ale také ušlechtilých kovů (Au, Ag, platinových kovů), kovů vzácných zemin a nekovů.

      Je  zřejmé , že elektrotechnický a elektronický šrot je potenciálním zdrojem značného množství deficitních kovů. Zdálo by se , že nic nestojí v cestě jejich recyklaci, že je pouze třeba zlepšit jejich sběr a výkup.

    Zajištění sběru a výkupu je samozřejmě prvním předpokladem, aby se tyto odpady mohly stát surovinovým zdrojem mnoha kovů. Nesmíme však zapomínat, že jsou v tomto složitém polykomponentním materiálu jednotlivé kovy a nekovy vzájemně spojeny a převážná část ušlechtilých kovů a kovů vzácných zemin je v něm velmi rozptýlena. Třebaže koncentrace ušlechtilých kovů a kovů vzácných zemin je ve vytříděných a nakoncentrovaných materiálech zpravidla vyšší než v těžených rudách příslušného kovu, je jejich získání vzhledem ke složitosti materiálu obtížnější.

 →      Složení

    Složení elektrotechnického odpadu závisí na řadě faktorů , zejména však na druhu výrobků, které do této kategorie zahrneme,na zemi původu, výrobci, velikosti zařízení, roku výroby a použitých analytických metodách. Proto hovořit o průměrném složení tohoto odpadu je značně subjektivní, nepřesné, nezohledňující časový faktor.

-       40% kovů (20% Cu, 8% Fe, 4% Sn, 2% Ni, 2% Pb, 2% Al, 1% Zn, 0,2% Ag, 0,1% Au, 0,005% Pd ) 

-         30% keramiky (15% SiO₂, 6% Al₂O₃, 6% ostatní oxidy, 3% BaTiO₃ a slída) .

Televizní příjímače  (průměrná hmotnost 30 kg) zahrnují tyto komponenty:

54-63 % obrazovka, 8,5-14 % plastová skříň, 8-10 % železné kovy, 5-6 % transformátor,

3-5,5 % desky s plošnými spoji, 2-2,3 % izolované vodiče, 0,7-2 % hliník, 0,5-1 % kondenzátory a 0,3 % ostatní elektronické prvky.

Barevná TV obrazovka obsahuje 87-89% skla, 9,5-12,5 % kovů (maska, upínací rám, elektronové dělo aj.), 0,01-0,4% skleněného tmelu a 0,01-0,03% ochranných vrstev a luminoforů (složení- 9,2 %Zn, 4,6% Pb, 3.4% Cd, 3,1%Al, 0,5 % Fe, 0,05% Ni, )

→         Výskyt škodlivin

          Významnou složkou elektrotechnického odpadu (EO),zejména z hlediska jeho zpracování a recyklace, jsou různé škodliviny. Ty mohou mít charakter technologických škodlivin, tj. minoritních složek nebo nečistot, jejichž přítomnost nežádoucím způsobem ovlivňuje zpracovatelnost odpadu či vlastnosti produktu, nebo ekologických škodlivin, vyznačujících se toxickými, karcinogenními, teratogenními či mutagenními účinky na živé organizmy, případně globálními vlivy na životní prostředí.

V elektronickém šrotu jsou ve větší či menší míře přítomny různé škodliviny

→          Výskyt odpadů

          V důsledku vzrůstu produkce těchto výrobků a rozšíření jejich sortimentu došlo i k enormnímu nárůstu produkce odpadů z domácností, živností, veřejných zařízení, obchodu, dopravy a průmyslu.

Údaje o produkci EO jsou značně nesourodé a neúplné, jak vyplývá z dalšího textu členěného podle zemí.

    Údaje o výskytu a roční produkci EO v ČR zcela chybějí. Je to dáno tím, že vzhledem k dřívějšímu nedostatku barevných televizorů a zejména osobních počítačů a k jejich vysoké ceně byly tyto výrobky opakovaně opravovány, často bez ohledu na jejich technickou zastaralost. Vyřazené součástky se dostaly do železného šrotu nebo šrotu barevných kovů (vykupovaného Sběrnými surovinami nebo Kovošrotem), v nejlepším případě  byly části s obsahem drahých kovů přepracovány v Kovohutích Příbram nebo Safině Jesenice. Zbytek byl postupně vyřazován do komunálního odpadu. Tuto situaci potvrzuje i ten fakt, že v kontejnerech na objemný odpad se jen zřídka objevoval celý vyřazený televizor a pravděpodobně zde nikdy nebyl uložen osobní počítač. Jiné výrobkové kategorie EO byly většinou demontovány na měď a zbývající železný šrot.

      V ČR je instalováno cca 3,1 mil. barevných televizorů, což při živnosti 10-15 let znamená , že každoročně bude vyřazeno kolem 300-450 tis. Ks přístrojů (10-15 tis.t odpadu).

    U osobních počítačů a monitorů je situace složitější, protože s ohledem na vysoké pořizovací náklady mohou být počítače průběžně přestavovány a modernizovány, monitory mají delší životnost apod. v současné době je u nás instalováno více než 100 tis. ks PC včetně monitorů, z nichž při životnosti 10-15 let by mohlo být každoročně vyřazeno 7-10 tis. ks.

    Vzhledem k tomu, že zpracování barevných televizních obrazovek a monitorů počítačů, resp. celých televizorů a počítačů, je ekonomicky nepříznivé, a to zejména při započítání nákladů na jejich sběr  a přepravu z dostatečně velkého území, lze pro sběr televizorů od obyvatelstva doporučit, jako zřejmě nejvhodnější systém, zálohování a zpětný výkup. Zvážit je možno i systém recyklačních poplatků v návaznosti na vybudování sítě sběrných dvorů.

 Technologie recyklace elektronického odpadu

    V současné době jsou z elektronického odpadu v různé míře zužitkovatelné železné kovy, neželezné kovy (Cu, Al, Sn, Pb, Ni, Mo, aj.), vzácné kovy (Se, Te, In, Hg, Ta, W), drahé kovy (Ag, Au, Pt, Rh), čisté homogenní plasty a sklo.

    Třídění odpadu a demontáž vyžaduje nezbytné znalosti a kvalifikovanou ruční práci. Je rovněž nezbytné vyřešit otázku odbytu produktů, financování sběru, demontáže a zpracování odpadu, případně další problémy.

→        Jednotlivé postupy

              Shromážděný odpad se podrobí nejprve hrubé demontáži, kterou získají funkční moduly a součástky, druhově čisté kovy a plasty, směsné kovy a plasty, desky s plošnými spoji a případně obrazovky. Poté následuje jemná demontáž, z níž vznikají základní látkové komponenty (kovy, sklo, keramika, plasty), diskrétní součástky a složky s obsahem škodlivin. Kvalifikovaná demontáž jednoho výrobku na 12 frakcí trvá 0,5 h (magnetofon, rádio, klávesnice PC), 0,75h (televizor, CD-přehrávač) až 1h (monitor).

                Plasty se zpracovávají nedestruktivními postupy (přímé využití, vracení do výroby nebo využití pro výrobu jiných materiálů) nebo destruktivními procesy ( energetické či surovinové využití).

                      Obrazovky se zbaví kovových částí (elektronové dělo, vychylovací cívky, kovová maska), vrstvy luminoforu, Al a grafitu, načež se získají tři druhy skla (kónus, stínítko, skleněný tmel). Sklo stínítka lze využít při výrobě obalového, stavebního či plochého skla, jako plnivo do živičných směsí, nátěrových hmot a mikrohnojiv nebo k výrobě abraziv. Olovnaté sklo (kónus, tmel) se využívá jako struskotvorná přísada při hutnění olověných odpadů, k výrobě kontejnerů na radioaktivní odpady a rtg-desek.

          Levnější více rozšířený postup spočívá v drcení celých obrazovek, oddělení kovů magnetickou separací, vymytí luminoforů a jiných ochranných vrstev a v dalším využití směsné skleněné frakce (výroba glazur) nebo jejím uložení na toxickou skládku.

Keramické materiály (korundový porcelán, celsian, forsterit, Al₂O₃ ) Lze využít při výrobě žárovzdorných materiálů.

            Desky s plošnými spoji a konektory z televizorů, osobních počítačů aj. jsou zajímavé z hlediska obsahu drahých kovů a mědi. Některé funkční součásti a díly (mikroprocesory, paměťové moduly) lze znovu použít, např. ve výrobě elektronických hraček. Dále je nutno před zpracováním odstranit součásti s obsahem škodlivin ( lithiové a rtuťové baterie, elektrolytické kondenzátory aj.) Zbytek se zpracovává pyrometalurgickými postupy, pyrolýzou nebo hydrometarulgicky.

Železný šrot se oddělí magnetickou separací a je dodáván jako vsázka do vysoké pece.

        Z neželezných kovů se odděluje hlavně hliník a měď (gravitační metody, separace v magnetických a těžkých kapalinách, indukční separace aj.),které se dodávají do kovohutí na přetavení a rafinaci, případně cín (pájky, pokovené vrstvy).K získávání drahých kovů slouží pyrometalurgické, hydrometalurgické, elektrochemické a biologické postupy nebo jejich kombinace.

          Pyrometalurgické zpracování zahrnuje spalování, tavení v plazmové obloukové peci nebo šachtové peci, struskování či stírání pěny. Předností žárových metod je možnost zpracovávat všechny formy EO, naopak nedostatkem je vysoká spotřeba energie, značné emise, ztráty drahých kovů, nízká výtěžnost neželezných kovů.

          Hydrometalurgické metody spočívají v kyselém nebo alkalickém loužení drceného nebo mletého odpadu. Činidly jsou HNO₃, H₂SO₄, lučavka královská apod. Výluhy jsou dále zpracovávány pomocí srážecích reakcí, cementací, filtrací a destilací. Získané koncentráty se podrobí elektrolýze, jejímž produktem je velmi čistý kov.

 Kovohutě Příbram

Tato firma odebírá odpady, které vznikají jako nevyužitelný zbytek při výrobě

součástek v elektrotechnickém a elektronickém průmyslu nebo jako zbytkový materiál při likvidaci amortizovaných strojních a elektronických zařízení. V Kovohutích Příbram se zpracovávají Ag-odpady s obsahem < 50% Ag (přetavení, rafinace a odlévání Ag-anod) a Ag-odpady nekovového charakteru. Chudé odpady (< 5% Ag) se přímo taví v olovářské šachtové peci, bohaté odpady (> 5% Ag ) se sázejí do sháněcí pece, odpadní katalyzátory ( 7-10% Ag) jdou jako vsázka do šachtové pece.